Archiv autora: Jana Münzbergerová

Co nejméně škody při sekání trávníků

Chceme mít travnaté porosty svěží, druhově bohaté, zdravé, přejeme si, aby byly útočištěm živočichů, zejména tolik potřebného hmyzu. Nechceme ovšem v trávě chytit klíště nebo dostat alergickou reakci. Zato si do ní chceme sednout, dát si svačinu a zároveň se dívat na květy a motýly. Trochu moc požadavků na jeden nešťastný trávník. Nebo louku.

Především si tedy musíme říct, která část pozemku, zahrady, parků a veřejné zeleně bude plnit jakou funkci (pobytový trávník nebo květinová louka), a podle toho pak o zeleň pečujeme. Měli bychom rozhodovat uvážlivě a ve prospěch přírodních biotopů, které podpoří druhové bohatství rostlin i živočichů.

Vyjděme z toho, že sekat je potřeba. Když nebudeme sekat vůbec, začne docházet k sukcesi – travní společenstvo se začne měnit, bude docházet k náletům dřevin, křovin a šíření plevelů a louka bude ztrácet svoji kvalitu. Sečením také podporujeme vývoj odnoží trávy a trávník nestárne.

Květinovou louku stačí posekat dvakrát za rok. První seč na přelomu května a června a druhá v září, posekanou hmotu necháme dva tři dny ležet, aby se vydrolila semena, a pak ji odvezeme. Tráva dostane šanci odnožovat. Od poloviny června do září pokud možno nesečeme vůbec. Protože myslíme i na hmyz, je ideální sekat mozaikovitě a nechat vždycky určitou část louky vzrostlou, aby se tam z posekané části mohl přesunout.

Pobytový trávník sečeme častěji, ale vždycky mu necháme alespoň 10 – 15 cm výšky.

Nejdůležitější pravidla:

  1. Sečeme nejlépe ráno, nikdy pokud teplota přestoupí 26 stupňů.
  2. Sledujeme předpověď počasí a snažíme se sekat před deštěm.
  3. Jestliže je dlouho sucho a nemůžeme po sekání zavlažovat, nesekáme. Když po suchu začneme sekat, zkrátíme trávu jen o 1/3.
  4. Sekačka je dobře nabroušená, strunové sekačky a motorové kosy používáme jen výjimečně (špatná dostupnost, velká terénní nerovnost) – obtížně totiž zajistíme, abychom nevysekali trávu až u kořenů a zničili tak nenávratně ji i živočichy.

Na podzim bychom pak měli zelené plochy zkontrolovat a dosít tam, kde tráva sucho nezvládla nebo kde je trávník hodně zatěžovaný a třeba vyšlapaný.

Zdroj: texty Ing. Marie Strakové, PH.D., absolventky Agronomické fakulty MZLU, a Ing Marka Hamaty, Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů ČZU